Pátek:
V pátek jsme se sešli na CAN a měli jsme namířeno do Kdyně. Dorazili: Áďa, Sára, Bára, Máťa, Mejla, Markéta, Kuba, Kolečko, Kárka, Nene, Šnek, Aleš a Maruška. Když jsme přestupovali v Klatovech, potkali jsme partu roverů jedoucích na Rouru. Lístky nám kupovalo hvězdné duo – Sára a Bára. Cestu jsme zvládli bez větších potíží.
Po vystoupení z autobusu nás čekala nedaleká cesta na rozhlednu Rýznberk. Cestou jsme se snažili plnit různé výzvy, plést věnečky z pampelišek či najít Markétě ideálního přítele. Šnek neustále prohlašoval, že mu nedělá problém sníst všechny mravence, které najde. Již jsme byli skoro u rozhledny, když zadní voj výpravy se mírně ztratil a abychom se dostali k rozhledně, museli jsme vyběhnout zablácený kopec a utkat se s roštím. Zvládli jsme to. U rozhledny nás přivítali místní lidé.
Večeři měl každý ve vlastním stylu. Byla možnost opéci si jídlo na ohni. Večer se zpívalo s místními a zachraňovala se Máťova cuketa z ohně. Báře se Sárou zmizela většina brambor záhadně v ohni. Konečně nadešel čas spaní a my zdolávali schody na rozhlednu. Ačkoliv nahoře dosti foukalo, zachumlali jsme se do spacáčků a za chvíli usnuli.
Sobota:
Ráno jsme se probudili a zmateně koukali, kde že to jsme . Po dlouhém povalování jsme se sbalili, naposled pohlédli na krásný výhled a vydali se do podhradí na snídani. Po snídani nám Máťa rozdal vizitky s kontaktem na Dominika. Dále jsme šli do amfíku zahrát si pár her. Poté již byl čas nandat baťůžky na záda a pokračovat ve vandru. Kousek od rozhledny jsme našli dutý strom, který jsme nemohli nechat neprozkoumaný. Já a Sára jsme složily písničku a vytvořily svatební firmu, všem jsme naplánovaly svatbu. Bára s Markétou sháněly kluky na Tindru. Cestou jsme se zastavili na Korábu, kde jsme navštívili další rozhlednu – tentokrát jsme na ní ale nespali. Šli jsme polem, loukou, lesem… Sem tam jsme udělali krátkou pauzu na další kolo předváděcí hry nebo hraní frisbee. Po hraní frisbee jsme byli všichni velmi unaveni, ale přesto jsme pokračovali v cestě. Stále jsme se snažili plnit výzvy, někteří byli úspěšní, někteří méně, ale všechny nás to velmi bavilo. Na spaní jsme si vybrali okraj lesíka. Po skupinkách jsme si uvařili večeři. Před spaním jsme hráli hru sundej si svojí ponožku ze stromu a věštili budoucnost.
Neděle:
Ráno nás ze spacáku tahalo sluníčko. Po snídani jsme se opět vydali na cestu, ale ukázalo se, že Maruška nemůže chodit. Rozebrali jsme si tedy její věci do svých baťohů a snažili se pokračovat v cestě. Pyl od kvetoucích rostlin jsme tou dobrou již měli snad úplně všude. Bohužel Marušky noha byla natolik špatná, že Markéta s Maruškou nás musely opustit. Dále jsme pokračovali k něčemu, co vypadalo jako zámek poté jsme šli do vesnice, mě neznámé a cestou si dali čínskou polívku. No a pak jsme sedli do luxusního vlaku (na český dráhy luxusního) a jeli domů.
Zapsala: Áďa a Markéta
