Šeptalo se to již dlouho. Bude párty. Plakáty visely po celém areálu. Během schůzek jsme tančili v jestřábí klubovně a nakonec zjistili, kde se ta párty koná. Ta slova zněla: „Krutě zapaříme v Žihli“.
A tak jsme vyrazili jeden březnový pátek severním směrem. V Žihli nás uvítala místní škola, která se stala dějištěm Párty na konci světa. Po předložení vstupenek jsme byli vpuštěni do tělocvičny a za chvilku již začínal koncert. Krátký set obsahoval tmu, elektronickou muziku, DJ v svítící plynové masce, kouřové a světelné efekty, taneční skupinku ve zvířecích overalech, Nikču s pojkama a spoustu lámacích tyčinek. Po koncertu následovala samotná párty již za normálního osvětlení. Všichni během ní obcházeli různá stanoviště a za splněné úkoly dostávali peníze, které mohli využít na barech. Nechyběl ani fotokoutek.
Všechno bylo v pohodě, dokud nezazněly sirény a nenaskočily na promítací stěně zprávy. Moderátoři nám v nich sdělili, že se na světě objevil nový virus a je třeba se evakuovat a najít příručku pro přežití. Cílem evakuace měla být základní škola, takže první půlku jsme měli splněnou, a příručku se vydala hledat vlčata a světlušky. Poté, co jí našli a složili, vydali se radši spát a řešení nezvyklé situace nechali na starších.
Skautky a skauti se vydali do temné a nebezpečné noci aktivovat ochranné štíty kolem Žihle. Největší problém nebyli ani tak nakažení spoluobčané, ale umístění vypínačů. Zkrátka byl problém to najít.
Starší skauti a normální roveři se vydali hledat protilátku. Jejich problém byl, že chytili virus a protilátka byla jejich jediná naděje. Bohužel oslepli a tak museli celou náročnou cestu podniknout poslepu. Stejně teda byla tma, jako v noci většinou bývá. Slepé skupinky měli navíc jednoho nenakaženého člověka, který je vedl.
V sobotu dopoledne jsme se rozdělili na tři skupinky, opět podle věku. Nejstarší děti připravovaly zprávu pro záchranný tým. Měli v ní zachránce pomocí fotek a videa přesvědčit, že zrovna naše malá skupina 90 lidí stojí za spasení.
Skauti se účastnili výcviku bojových technik a technik nutných pro přežití, když teď je tedy ta apokalypsa. Stříleli z luku, filtrovali vodu a podobné srandy.
No a světlušky a vlčata zachraňovala uprchlá zvířátka, která se zde bůhví odkud objevila.
Po obědě a krátké pauze nastal konečně ten pravý boj o přežití. Odebrali jsme se hluboko do žihelských lesů, kde jsme rozdělení na skupinky svedli tuhý boj o přežití. Každá skupinka měla svoji základnu a její členové sbírali základní suroviny pro přežití: jídlo, vodu a předměty. Členové skupin spolu navzájem bojovali pomocí kartiček z Dobble a také si navzájem vykrádali základny.
Po boji jsme se vrátili do školy a dali si super večeři. Po večeři následoval dobrovolný program složený z deskovek, filmů a hraní na kytaru.
V neděli jsme se vydali, opět rozdělení do skupin, na cestu za záchranou. Zamířili jsme na místo hluboko v lesích, kde nás měl vyzvednout vrtulník. Po cestě jsme potkali mnoho stanovišť, až jsme dorazili na místo odletu. Zde jsme utvořili kruh, který nás s pomocí kelímků se speciální tekutinou chránil před nakaženými. Potom jsme se spojili vysílačkou s vrtulníkem, který pro nás za chvilku naštěstí přiletěl. Kromě pár děcek, které sežrali nakažení, jsme to všichni v pořádku přežili. A těšíme se na další společnou výpravu.
Zapsal: Máťa
