Autor: Sára
Čtvrtek
Sešli jsme se ve čtvrtek už v 6:50 na hlavním nádraží. Dorazili jsme já (Sára), Bára, Týna, Brzda, Mařena, Kuba, Máťa, Markéta, Mišák, Hanička, Vojtík, Amálka, Míša, Kárka, Kolečko, Ema, Maruška, Nene, Kryštof, Šnek, Aleš, Krokouš, Venčil, Sam a Klíště. Nasedli jsme do vlaku a bez větších problémů (jen nám ujel vlak) jsme dojeli až do České Třebové. Tam jsme si vybalili svoje saky paky a obhlídli jsme novou klubovnu. Následně jsme si v klidu povídali a flákali se, ale bohužel to nervalo dlouho….
Přišla za námi Markéta, že večer bude lampionový průvod, a tak jsme si s její pomocí vyrobili z krabiček od mazacího sýra a pečícího papíru nádherné lampiony. Po obídku za námi přišli nějaký lidi – vypadali divně. Jeden měl až moc kudrnaté vlasy, další podivný knírek a klobouk, jeden měl dlouhé vlasy a slušivý klobouček, jinému lezl po krku pavouk a našla se i osoba s bílýma duhovkama a černobílými vlasy – každopádně byli všichni naštvaný, že jsme jim zabrali kuchyň a nemůžou si uvařit polívku!!!! Přesunuli jsme se tedy do kuchyně, kde se objevila obálka sloužící ke komunikaci s Temnou duší. Díky ní jsme zjistili, že je to zakletá rodina a musíme jim vrátit paměť. To se nám podařilo – ale mělo to i nevýhody. Jako například hádání sourozenců, kdo utopil rybičky v záchodě…..
Po proflákaném a na piano prohraném odpoledni jsme si dali strašidelnou večeři, ochutnali jsme dokonce i výborné cvrčky v čokoládě a zapálili jsme si k ní i naše lampiony. Po večeři jsme koukali na fotky a nesestřihaná videa z tábora. Potom už jen stačilo zalézt do spacáčků a usnout.
Pátek
Další den jsme se probudili do deštivého a studeného rána. Posnídali jsme buchty a vyrazili jsme ven, kde jsme si zahráli hru, při které jsme zhasínali jiným týmům lampiony a potom Ukořisti botu. Zbytek dopoledne jsme se flákali, řvali, pianovali a po obídku se Pollux vydal do tajuplné opuštěné továrny. Bylo to super a nebyl by to Mařena, aby si ze zdi nevyrval ceduli na památku. Potom jsme se rozdělili na dva týmy – 1. Máťa, Týna, Sára, Bára 2.Mařena, Kuba, Brzda a vydali jsme se na misi Kup jídlo na pizzu. Tým Máťa skoro úspěšně nakoupil v Bille a Kubovo crew vyprázdnila Lidl. Trochu napínavé bylo, když Máťa kupoval lék na kašel….. 🙂 I tak jsme to zvládli a vrátili se zpátky (lepší nezmiňovat, kam bychom došli, kdyby nás vedla Bára). Mladší mezitím hráli všelijaké hry na klubovně. Večer opět patřil fotkám (a samozřejmě i večeři).
Sobota
V sobotu jsme ráno vyrazili do pravěké osady. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavostí o pravěku a dokonce jsme si pokáceli strom pravěkými nástrojemi. Ale to by byla nuda, kdyby na někoho nespadl. No hádejte na koho. Kdo jiný to mohl být než Sam (Mařena měl zrovna štěstí, že stál dál, ale všichni víme jak by to dopadlo, kdyby jsme ho nehlídali:)). Potom jsme se ohřáli u ohně a vyrazili jsme zpátky. Cestou Sam ještě spadl do bažiny, ale jinak cesta proběhla hladce. K obědu jsme si udělali pizzu a odpoledne jsme vyrazili na výlet, kde jsme se museli schovávat border koliim, obelstit dva hloupé trolly a utéct a pochytat pár těch kolií. Ani to nebyl pro takové supermany jako jsme my problém a celí jsme se vrátili na klubovnu. Večer jsme oslavili Máťovo narozky a koukli jsme na jeho fotky z Norska. Samozřejmě na nás v Norsku nezapomněl a přivezl nám výbornou čokoládu z popelnice. Fénix s Hydrou už jen ulehli do spacáčků a usnuli, zatímco Pollux pařil supr hru Panic station. A parazit byl Mařena – jak nečekané. Potom už ale usnula celá klubovna……
Neděle
V neděli ráno jsme balili, uklízeli, rozdávali zelí (to ještě nikdo netušil, jak se bude hodit) a potom jsme vyrazili odklít tu rodinku. Tancovali jsme přitom a něco říkali a málem nás odfoukl vítr, ale nakonec se nám to přece jen povedlo. Pak už se stačilo jen vrátit, udělat skupinovku a vyrazit na vlak. A to by byl konec pohádky. Ale není. Nasedli jsme do vlaku, kde jsme byli rozděleni do několika kupéček. Jednomu vládli vedoucí, jinde se vyprávěly strašidelné historky, v jednom jela milá paní, která se všemu smála a já, Maruška a Bára jsme byli se třemi ignorujícími lidmi a jedním milým týpkem. A jeli jsme. A jeli a jeli a jeli. A najednou – Pardubice. Ještě nikdo netušil, že tady budeme kvůli spadlým drátům dvě hodiny stát! Stihli jsme si zajít pro rohlík, asi desetkrát jít na záchod a k nám přistoupili lidi, co jeli do divadla. Asi hodinu seděli ve vlaku a potom řekli, že pojedou auty a vystoupili. Nakonec jsme se rozjeli, smrskli jsme se do tří kupéček, dali jsme si rohlíky, přemluvili jsme Krokouše, aby nám dal zelí a snědli jsme ho (to zelí ;)), pokecali jsme a konečně jsme uviděli ten nápis: PRAHA HL.N.. Plzeň to sice nebyla, ale aspoň něco. Potom jsme dojeli skvělým metrem na Zličín. V metru jsme dokonce stihli přesvědčit Báru, aby se nebála, že nás na Slovensku přepadne medvěd. Na Zličíně už si nás vyzvedli rodiče a dovezli až do Plzně.
A to už je tedy konec pohádky.
