Zapsala Hedvika
V neděli s prvním říjnem jsme se v počtu třinácti dětí a neobvyklého pětiuskupení vedoucích vydali společně na hrad Buben. Klasicky byl sraz na nádraží u Paluby Hamburk v pohodlný nedělní čas 10:30. Vlakem jsme se nechali dovézt do Plešnice, odkud nás čekala cesta na Buben. Ta nebyla příliš dlouhá a svého cíle jsme dosáhli už v obědový čas. A protože Buben je prostě zřícenina, kde nic moc není, většinu času jsme strávili právě obědváním. Nejnetradičnější jídlo měl s sebou Aleš a to thajské kari. Nejvíc zbytečnou věc v batohu s sebou měla Hedvika a to byl bublifuk. Nicméně to byla záviděníhodná zbytečnost. Po jídle nás čekala ta delší část cesty, do Tlučné, odkud nám měl jet vlak zpátky do Plzně. Cestou bylo čím dál tím větší horko a hráli jsme na schovávanou s klíčovým slovem „mandarinka“. Věděli jste, že se dá docela dobře schovat i na louce?
Během cesty zpátky jsme si zvládli zahrát i hru. Klasické PVL (čti „papírky v lese“). Nejvíc toho podle mě naběhal Jonatán. I když možná někomu to prvenství upírám, ale o Jonatánovi bylo rozhodně nejvíc vědět. No a pak už jenom všechny bolely nohy až do Tlučný. Tam nás čekala zmrzlina, ledová tříšť, modrý jazyky a cesta zpátky domů k rodičům se třinácti kilometrech v nohách. Za mě skvěle strávená neděle, tak dík všem!
