Zapsal Aleš
Byl zářivý zářijový pátek a první výprava v našem novém skautském roce právě začínala. Pro zachování tradice (poprvé a naposled) jsme vyjeli na jubilejní druhou výpravu (to nám to vyšlo tak přesně) se Zálesákem. Po jakýchsi formalitách na nádraží jsme sedli na náš vysněný spoj a vydali se vstříc nádražíčku nedaleko Domoslavi. Ve vlaku jsme ještě stihli prohodit pár slov a ejhle – byli jsme zde. Pak následovala jakási strastiplná cesta do Domoslavi přes lesy, vyvýšeniny cesty a jeden potok, který někteří znáš úspěšně, jiní méně úspěšně, překonali. Mno spali jsme v jakési skoro zřícenině kostela s útulným sklepem plným uhlí, v čemž si kolečko jak se patří liboval a kde bylo potřeba kamny málem propálit podlahu. (Ne že bych v tom neměl taky prsty.)
Po seznamovací záležitostech, kdy si na sebe lidi naplácali jmenovky a vlastně žádné neproběhly, jsme se dali do celovýpravové hry, která popisovala peripetie, kterými si skauting prošel a kterými ne, když byl zakázán. Což obsahovalo přidružení skautek, které se nejdřív musely v soutěžní hře vyrovnat naší maskulinitě tím, že sbalily Breptala a ukázaly se v šatičkách. Přičemž zbytek večera probíhal jídlem, zjišťováním hesla od WiFi, čtením koránu, potažmo nějakou lidskou interakcí, která se kvůli absenci seznamovacích her držela v oddílových kruzích, které se navzájem introvertovaly, snad až na výjimky. Jo a pak co si pamatuju jsme ještě nějak lezli do toho sklepa, ale bůh ví, už je to dávno.
Ráno po nějakých zálesáckých fiškuntáliích a pokusech o rozcvičku jsme si udělali ranní pohodu s čajíčkem a byli připraveni fungovat. Podle historie nás měli stihnout dneska minimalně dvakrát zakázat a alespoň jednou povolit. Neboli falšovat doklady, vydat se na výlet po týmech (spojili jsme se a až na jednu výjimku šli vši spolu), posbírat papírky a následně je pašovat (nezapomenu ti to Máťo) a nakonec ukončit v jakési zřícenině, kde jsme hodili Trolla do koše a přes farmu zvířátek se slavnostně vrátili do našeho příbytku. Tam jsme ještě nějak prozkoumávali střechu, ale o tom pšššt. Rysové se rozhodli trávit večer cukáním se do tancovacích videí, zatímco ostatní stáli v povzdálí a upřímně se bavili (nebo alespoň já).
Dalšího krásného dne jsme byli brutálně přinuceni odtrhnout se od našich ranních pohod a připojit se k rozcvičce alá spartakiáda, po které jsme pomalu uklidili, řekli své ahoj usedlosti a kolem pooběda se vydali na nádraží, cestou jsme ještě nezapoměli udělat v našem provedení „nenásilnou“ demonstraci, čímž byl skauting naposledy povolen a po krásné všifotce se dostali na nádraží, kde jsme si čekání na vlak krátili zpíváním Lokomotivy a k zděšení cestujících v tom pokračovali až do Plzně, kde se následně všichni rozloučili a rozběhli do všech koutů našeho krásného města.
