Zapsala Sára
V pátek 7. 6. 2019 jsme se srazili na hlavním nádraží a odfrčeli vláčkem do Rokycan, kde nás čekalo krajské kolo Svojsíkova závodu – tedy prověření našich znalostí a dovedností napříč oblastmi (zdravověda, práce s mapou, …) a boj o postup do kola celostátního! Jeli Sára, Bára, Kryštof, Šnek, Aleš a Kuba jako doprovod – tvořili jsme tým Lopaty. Do Rokycan je to kousek, a tak jsme si stavěli stany a vybalovali věci dřív, než bys řekl TýmLopatyjdevyhrátzávod. Když jsme večeřeli na hlavní louce, skamarádili jsme se s místním skautem, který věděl za kolik přesně minut dojede vlak z Plzně do Rokycan. Byl moc fajn. Na večerním nástupu jsme se dozvěděli všechny důležité informace a našli si nové skautské kámoše – družinku Bazilišci. S těmi jsme pak také strávili celý večer, jsou super!
V sobotu už nás čekal samotný závod! Oblékli jsme naše prvorepublikové kostýmy (které se nám opravdu povedly!) a vyrazili jsme. Závod jsme dokončili někdy odpoledne, měli jsme z něj docela dobrý pocit, a tak jsme se nemohli dočkat večerního vyhlášení výsledků. Mezitím jsme odpočívali s Baziliškama, jedli spoooustu Tofíků a hráli nejrůznější hry a sporty. Poté už se blížilo vyhlašování. A tak jsme oblékli kroje, do rukou jsme vzali naši oddílovou vlajku a ceduli našeho týmu – čekal nás průvod k oslavě 100 let skautingu v Rokycanech! Bylo krásné počasí, šli jsme v obrovském průvodu po silnici skrz Rokycany až na rokycanské náměstí, kde nás čekalo ono očekávané vyhlašování! Bylo to skutečně napínavé, naděje nás neopouštěla až do poslední chvíle, skončili jsme však druzí, což znamená, že jsme nepostoupili. I to je ale skvělý výsledek, dostali jsme obrovský koláč, několika litrový kotlík a volejbalový míč. Poté nás čekala cesta zpět na louku, snězení koláče a nějaké večerní srandy (s Baziliškama samozřejmě).
Neděle už patřila balení, sklízení stanů, loučení se s Bazilišky, cestě na vlak a vrácení se domů.
