Napsal: Markéta
Na výpravu za sněhem jsme vyrazili v pátek 30.11.2012. Na nádraží se náš sešlo tak akorát, ale ani zdaleka to ještě nebylo vše. Cesta vlakem byla poklidná, dokonce i Juddy s Vševědem nechali své kytary odpočívat v klidu v obalu. Nejzajímavější chvilka nastala asi, když se Mejla snažil použít záchod ve vlaku. Jako naprostý antitalent napřed nedokázal otevřít záchodové dveře a poté ani zavřít. No, Mejlo styď se, i malé děti by to zvládaly. Na Hojsově Stráži nás přivítalo značné množství sněhu a čekala nás také dlouhatáánská cesta k chatě. Při cestě nikdo neskončil pod lavinou ani nebyl zraněn. Jediná Elza si při seskoku z vlaku zranila drápek. Každý se již těšil do vyhřáté chaty, ale pilinová kamna moc tepla nevydávala, a proto většinu času bylo teplo jen ve společenské místnosti. Pozdě večer, kde se vzal, tu se na chatě objevil Čnělka se zásobami sušeného masa (podle mě spíš ukradené zásoby sněžných psů). Poté se šlo na kutě do nevyhřátých pokojů a ještě studenějších spacáků.
Druhý den ráno nás vzbudili brzo ráno, pokoušela se nás probudit i Amy, ale jakmile zahlédla můj plyšový banán, tak radši rychle zmizela. Následovala krutá a bezcitná rozcvička. Po snídani se oloupalo pár brambor a hurá ven na hry. Při snídani jsme se také dozvěděli dělení výprav podle cukru. Smutně musím konstatovat, že tato výprava byla bez cukru. Prvním úkolem bylo zavázat lanem kolem stromu mašličku, náš tým se ale dobrovolně přiznal, že mašličku sotva zvládá na svých botách, takže z toho byla jenom motanina. Náš tým tedy přešel k osmičce, která se nám velmi povedla. J Druhý tým se nám většinu času jen smál. Další na programu byla „eskymácká honička“. Během dopoledne dorazila Čanda s Koumesem a hned v závěsu i Mišák s rodinkou. Po obědě jsme šli na „vynálezcovou“ cestu. Hra se skládala z chytrého vyřazování vynálezů ze seznamu a samozřejmě z dlouhé a nepřívětivé cesty. Náš tým se skládal z Oliho, Kuby, Janie, Mejly, Hedviky a Vševěda. Náš tým jakožto chytřejší milejší a stopusledovanější samozřejmě zvítězil. Krajina byla každopádně velmi krásná, avšak při Mejlovo tempu se jen míhala kolem. Když po dlouhé době dorazil i druhý tým, vydali jsme se společně na cestu zpátky. Cesta zpět byla vražedná, protože vedla stále jen z prudkého kopce a docházelo zde k pádům. Čas, který zbýval do večeře jsem já, Týna, Eliška, Matýsek a Kuba (Milouš) strávili chytáním světýlek jako správné kočky. Těsně před večeří jsme měli za úkol poznat vedoucí na starých fotkách, když byli ještě malý a roztomiloučcí. K večeři byl „kašpárek“ a teplý červený neslazený čaj. Amy poslušně válela sudy. Po večeři se hrála Ivušky hra o titul tanečního mistra. O první místo se podělila Kristýna s Mišákem a Hedvika s Vševědem. Cílem následující hry bylo dozvědět se co nejvíc informací o vedoucích. Poté jsme se odebrali na kutě do spacáčků.
Budíček byl opět brzy ráno a lidé co nechtěli vstávat, byli vyneseni ven do kruté zimy a mokrého sněhu. Dokonce ani Huňáč se Mejlovi neubránil. Po snídani se hrály hry, které vymyslela Ivuška, a poté se šlo bobovat. Jezdila se mašinka a dokonce se nám s Máťou podařilo zprovoznit starověké „bobydlo“, které mělo místo koleček lyže. Abychom dostali oběd, museli jsme získat podpisy od každého vedoucího, ale aby nám úkol ztížili, tak se přejmenovali a ještě měli další podmínky. K obědu byly špagety s kečupem. Po obědě se balilo a uklízelo. Napřed nás opustili Čanda s Koumesem a vlezle se k nim přidali Juddy a Čnělka, následně odjeli i Mišák s Jaggi a dětmi. Poslední hra, kterou jsme si zahráli na chatě, byla známá hra s vlkodlaky. Když již byla chata vzorně uklizená a všichni zabaleni, vydali jsme se sice delší, ale mnohem příjemnější cestou na nádraží. Na nádraží jsme si znova zahráli vlkodlaky a pak jsme již očekávali příjezd vlaku. Ve vlaku nám Hedvika s Vševědem uspořádali soukromý koncert s kytarou. Na nádraží v Plzni jsme se smutně odebrali do svých domovů, zklamáni tím že výprava již skončila a zítra sebude muset zase do školy a práce.
Informace o výpravě: Kam: Pro: Termín:
