Napsal: Máťa
Že výprava bude deštivá nám počasí jemně napovídalo už zpočátku. Za deště jsme se postupně sjížděli na klubovny a za deště jsme také vyjeli vzhůru za dobrodružstvím. První auto obsahovalo Mejlu, Juddyho a Toma a táhlo velkou spoustu lodí. Druhé vezlo mě, Janie, Matěje a Honzu a v posledním byl Medvěd a jeho fanynky.
Cesta byla alespoň v našem autě poklidná, narušená pouze osamělým výkřikem „Kráva!“, za který si Matěj započetl jeden bod.
Déšť s příjezdem do Sušice ustal. V kempu jsme rozbili tábor, rozuměj postavili stany, někteří rychleji, jiní to stihli do večerky. Mejla a parta dojel pro dříví a udělal se oheň. Po večeři z vlastních zásob jsme si ještě zaházeli talířem a podívali se společně do kilometráže.
Ráno nás přivítal déšť a Olie. Nasnídali jsme se pod stříškou a déšť pomalu ustal. Po bleskovém převezení dvou aut na místo vysedání nám již nic nebránilo spustit se na vodu. Kluci a Janie se vrhli do kajaků a zbytek na vydry. Hned u kempu jsou cvičné hrázky a tak jsme se postupně propádlovali i k nájezdům do proudu. Hedvika s Oliem došli dokonce tak daleko, že si i vyzkoušeli, jaká je voda.
Po chvíli jsme naložili bagáž do lodí a vyrazili na cestu. Jez, který je hned u kempu, všichni sjeli v pořádku a někteří se i povozili na vlně pod šlajsnou.
Po cestě jsme pak ustanovili hru s míčkem, která se jmenovala „Chytni míček a následně tref někoho, ale né do hlavy, ale do lodi!“ A než jsme stihli někoho trefit podruhé, tak přišel ostrov. Ostrov, který se objíždí zprava, a vpravo je to sranda a málo vody. Málo vody zažili všichni a sranda byla, poprvé když Hedvika s Honzou udělali otočku o 360° a podruhé, když udělali otočku Juddy s Oliem o 180° a jinak.
Po vylití lodě následovala sváča, hra s pádly a výměna v lodích. Hlavní změna byla tentokrát Markéta v Raptoru, která nevědouce, že veze prokletého plyšáka, si to asi náhle asi uvědomila a následně se okamžitě otočila. Zjevně je Chramsty opravdu prokletý.
Markéta putovala zpátky do lodě a plyšák putoval k Mejlovi s Oliem, kteří si zjevně neuvědomovali, co Chlasty způsobuje, a tak se ani necvakli. Nevědomost bývá občas boží.
U jezu v Žichovicích jsme nejdřív spořádali oběd a pak se vrhli zpět do lodí. Mezitím kolem nás opakovaně sjížděla jez jiná parta. Hlasitě se radovali po každém sjetí tohoto „hrozivého“ jezu, pročež je ani trochu netrápilo, že s lodí neumí ani jet rovně na oleji.
Proto jsem se radoval, jak krásně sjeli jez všichni od nás, speciálně Medvěd s Markétou a Hedvika s Honzou, kteří seděli na svých pozicích teprve od rána. I když na tom opravdu nic není a sjetí jezu nedokazuje moc o vodáckých dovednostech, stejně mě ta parta vedle štvala. A my ke konci cesty už zvládali jet rovně všichni…
Opustili jsme jez a poslední drobná zastávka byl velký vracák, který tvořil konec protipovodňového kanálu. Zde jsme vyzkoušeli i závěsy. Kromě toho nám zpestřovali cestu ještě všemi směry létající taliře.
V Hydčicích jsme přistáli a vytáhli lodě. Všichni už měli vody dost, jen Chlamsty ne, a tak se skočil vykoupat. K autům se s námi ještě přišly rozloučit místní kozy a my po naložení všeho mohli jet. Teda až na Medvěda, který si zapomněl auto v kempu a musel jít pěšky.
Následoval oheň a tvorba špízů (ještě předtím pár nejvytrvalejších jezdilo chvíli pod jezem). Když byli najezeni i ti nejhladovější z hladových a pak i Mejla, mohli jsme začít hrát supr hru, kterou mě naučily Vlaštovky na Paulince. Jmenuje se Parlament a je strašně složitá. Dokonce tak složitá, že když chvíli nedáváte pozor, tak hrozí, že obehrajete svůj vlastní team. Stane se a stalo se…
Ráno jsme vstali a opět pršelo. Nikdo nepřijel. Pršet už nepřestalo. Přemýšleli jsme, co dál. Na vodu se většině nechtělo. Do muzea také ne a to jsem si ho vymyslel. Ani na Svatobor, a tak zbývalo jediné: bazén v Horažďovicích. Vodu tam mají, a dokonce i teplou.
Po cestě jsme našli dokonce plavky pro Matěje. V bazénu měla voda pocitově 180°C, aspoň v kontrastu s včerejší otužovačkou, ale na druhou stranu, co by tomu řekli eskymáci? Nepovolili nám ale dovnitř lodě, tak jsme je nemohli trénovat. Našli jsme si tedy jinou zábavu. Hry typu tref někoho opět míčkem byly populární a pak došlo i na pólo. Pak nám vzali míček a tak jsme se snažili teambuildigovou aktivitou zvednout co nejvíc lidí z vody uprostřed malé jeskyně. Bohužel to byla moderní jeskyně s instalovanou kamerou a tak nás brzo vyhodili. A my byli tak blízko…
Ještě jsme zkusili závody tahačů a natáhnout se jako jedno dlouhé prkno na vodu a už jsme museli ven a na pizzu. Po cestě do pizzerie se objevila překážka v podobě schodů, na které nikdo nesměl stoupnout. To už se začínala ale postupně projevovat letargie a apatie, lidé začínali být unavení a ne všichni sdíleli nadšení z lezení po mokrém zábradlí.
Jídlo umrtvilo i všechny ostatní nebo alespoň mě. Zabrali jsme poslední stůl v restauraci a zaplnili ho talíři s pizzou. Gurmánská tečka za povedenou výpravou.
Následovala deštivá cesta domů a vykládání věcí. Příště snad bude víc vody v řece, méně ve vzduchu…
M.
Informace o výpravě: Kam: Pro: Termín:
