Vánoční schůzka

Zapsala Sára

V úterý 18. prosince jsme si sebrali své dárečky, ukradli doma trochu cukroví a vyrazili jsme zas, jako každé úterý, na klubovny. Tentokrát jsme však zamířili do klubovny Šípu, protože je větší než ta naše a jediná ve středisku, kam se náš skromný oddíleček vejde. Vyndali jsme dárečky, nalili jsme si čajík a pohodlně jsme se usadili. To by ale nebyla naše Barunka, aby nás nevytáhla ven a nenutila nás zahrát si cirkulárku. Celí promrzlí jsme se později vrátili zpět do klubovny. Byla nám taková zima, že nás nezajímalo nic jiného než kamna, ve kterých plápolal oheň a naše hrníčky s teplým čajem a co se dělo kolem nás, šlo teď stranou. Vše se tedy zdálo být v pořádku. Po chvíli však začal někdo křičet, že chybí dárky. A přidávali se další. Zanedlouho už nebylo v klubovně slyšet nic jiného. Dárky jsou pryč. Zmizely.

Zatímco se vedoucí snažili sjednat v klubovně pořádek, vzpomněly si Áry, že vlastně potkaly nějakého skřeta, trolla, elfa, nebo něco takového, který jim říkal, že hodlá ukrást dárky všem, kteří se nechovají dostatečně vánočně. Tedy nejí dost cukroví, nepijí dost čaje a tak podobně, však víte. No a tak jsme si sedli, nalili znovu teplý čaj, který nám mezitím vystydl a jedli jsme cukroví a povídali si a dělali tak nějak všechno, co k Vánocům patří. A když došlo cukroví a čajíček, vydali jsme se k borovici, kam měl ten nezbeda údajně dárky schovat. Tak jsme tam došli. A dárky nikde…Po zhodnocení celé situace jsme usoudili, že nás ten zlořád přelstil a smutní jsme se vydali zpátky. Když jsme přišli ke klubovnám, zahlédli jsme ho, jak se vloupá do naší klubovny. Utvořili jsme kruh, chytili jsme se za ruce a začali jsme zpívat Rolničky. V kombinaci s tancem, který jsme k tomu vymysleli z toho vznikl dokonalý rituál, který zahnal našeho nepřítele a my jsme se chystali vrátit do klubovny. Dárky sice nemáme, ale aspoň jsme zachránili klubovnu…Ale uvnitř na nás čekalo překvapení. Pod stromečkem ležely všechny ztracené dárky. Tou borovicí, kde dárky měly být byla totiž ta naše borovička, náš vánoční stromek. A tak jsme si s radostí rozdali dárečky a když jsme je všechny rozbalili, byl už čas rozloučit se a jít domů. Zakřičeli jsme si tedy náš oddílový pokřik a vydali jsme se do svých domovů…

Tento záznam byl publikován v Kronika . Uložit odkaz do záložek.