Výprava za knihou kouzel

Zapsala Maruška

Naše cesta začala 27.10. na hlavním nádraží v Plzni. Na nádraží se nás sešlo asi 16 – 11 dětí a 5 dospělých. Naše cesta pokračovala na vlak, kterým jsme jeli do Prahy. V Praze jsme vystoupili a potom jsme asi ještě třikrát přestupovali. Po dlouhé únavné cestě jsme se dostali na místo. Přijeli jsme tam autobusem a naše cesta pokračovala. Vypakovali jsme se z autobusu. A šli jsme 5 km ke skautské základně (jmenovala se Alberta). Hned jak jsme přišli na místo tak jsme si odložili batohy do pokojů. Sešli jsme se ve velké jídelně a čekali na to co se bude dít. Byla to scénka. Scénka v knihovně s knihovníkem. Knihovník si takhle v klidu sedí na židli a co se nestane. Přišel zákazník, který požadoval knížku s velkými obrázky. Knihovník mu vyhověl a půjčil mu ji. Zapsal si ho do knihy výpůjček. Hned po té přišla jakási dáma, která si chtěla půjčit KOUZELNOU KNIHU. Knihovník však řekl, že by se na ni nemělo sahat. Tak si dáma z knihovny odnesla jinou knihu. Chvilku po té se začaly z vedlejší místnosti ozývat divné zvuky. Knihovník se zvedl a šel se kouknout co se děje. Otevřel dveře a,, KOUZELNÁ KNIHA je pryč „zakřičel vyděšeně. Zavolal policii aby nahlásil krádež KOUZELNÉ KNIHY. Policistka paní Braunová přijela k případu urychleně. Řekla, že to sama nezvládne, takže si bude muset přivést pomocníky (nás). Nejprve jsme ale museli splnit test. Rozešli jsme se tedy na naší cestu do lesa. Náš test jsme měli splnit alespoň na 65% takže jsme si mohli dovolit 4 body nezískat. První zkouška spočívala v tom, že jsme se měli schovat v lese. A naši vedoucí nás museli najít. Zkouška trvala asi 3 minuty. Šli jsme dál a naši vedoucí nám dávali různé otázky k zamyšlení. A byl tu 2. fyzický úkol. 9 dětí se rozdělilo na 2 přesné poloviny, což znamená, že v každé skupině bylo 4,5 dítěte. Ne jen si dělám srandu, v jedné skupině bylo 5 dětí a v jedné 4. Test spočíval v tom, že jeden člověk měl nezávazné oči a ostatní ano. Člověk bez zavázaných očí navigoval zbytek jeho týmu ke stromu vzdálenému asi 10m. Ale byl v tom háček kolem nás byly zlé hlasy které nás mátly. Ale kdo chtěl tak je poslouchal a kdo nechtěl tak je neposlouchal. No a ten kdo je poslouchal tak moc nespolupracoval se svým týmem. A tak jsme šli a šli až jsme došli zase zpět na naší základnu. Na základně jsme si vybalili věci a šli jsme vyřezávat obličeje do dýní. Když jsme dýně dodělali, měli jsme volno. Zanedlouho se však setmělo a my jsme šli na noční hru do lesa. Tam na nás čekal Narcis (postava z příběhu) a toho jsme se ptali na KOUZELNOU KNIHU. Řekl že nám pomůže když mi pomůžeme jemu. Měli jsme přinést duše z konce lesa. Každý si vzal jednu svíčku a postupně jsme se vydávali na cestu. Šli jsme podle rozsvícených dýní. Cestou se nám příšery z lesa snažili sfouknout svíčku, kterou jsme nesli. Když jsme byli na konci lesa s rozsvícenou svíčkou, tak na nás čekala krabice s dušemi. Vzali jsme si jednu duši a vyrazili jsme na cestu zpět. Když jsme přinesli všechny duše, tak jsme řekli Narcisovi, aby nám tedy řekl informace ke KOUZELNÉ KNIZE, ale ten nám odpověděl že zítra. Chvilku jsme mu říkali, že zítra ne, že dnes,  ale nakonec se nám to nepovedlo. Dorazili jsme zpět na naší základnu. Tam jsme si dali výbornou večeři a šli jsme hrát deskovky. Kdo nechtěl mohl jít spát. Druhý den ráno jsme se vzbudili do celkem nepříjemného počasí. Pršelo, proto jsme zůstali vevnitř. Hráli jsme hru, která byla opravdu zábavná. Spočívala v tom, že se všichni rozdělili do dvou skupin a musely se schovat vlajky. Nesmělo se mluvit a muselo se chodit stejným tempem. Chytat se mohlo tak, že jste do někoho narazili nebo jste se ho dotkli. Když jsme dohráli hru, tak jsme se najedli. Potom jsme se snažili přenést přes hranice šifru a nesměli nás odhalit. Po hře nám Máťa přečetl něco o Československu. Když nám Máťa dočetl šli jsme rozdávat trikolóry na počest toho ze před 100 lety vzniklo Československo. Trikolóry jsme rozdali a vraceli jsme se lesem zpět. Sešli jsme z kopce v lese dolů a co tam nebylo, jeskyně. No tak samozřejmě co by někoho nenapadlo že by tam mohli všichni vlézt. Takže se do té minijeskyně narvalo 16 lidí. Když jsme se vrátili zpět na základnu, tak jsme hráli další hru. Byla to kvízová soutěž. Když se dohrálo tak už šli někteří spát a někteří hráli třeba BANG do 2 do rána. Další den byl výlet. Vyrazili jsme ráno. A čekali jsme na autobus. Autobus nás odvezl na zastávku dalšího autobusu. Tam jsme počkali až přijel a šli jsme koupit lístky. Řidič byl ale hodný a svezl nás do Mšena zadarmo. V Mšenu jsme vystoupili a šli jsme koupit  vodu. Poté jsme se vydali cestou ke kamennému bludišti. Nikdo neví jak se to stalo ale najednou z nás byly dvě skupiny. No sešli jsme se v kamenném bludišti které jsme si prošli a na kopci před ním jsme si udělali oběd. Vyrazili jsme směr HRAD. Cesta byla dlouhá ale přece jen se vyplatila. Hrad byl krásný. Zpátky jsme šli pěšky po tmě po největším kopci na světě. No občas si někdo sedl nebo lehl (ne proto, že by spadl, ale proto, že byl unavený). Když jsme úspěšně sešli kopec hrůz tak jsme šli krásnou noční krajinou, až jsme došli k naší základně kde na nás čekala výborná večeře. Poté se šlo spát. Poslední den se balilo a loučilo se základnou. Také byla poslední hra která spočívala v tom že jsme museli najít KOUZELNOU KNIHU, kterou ukradla policistka Braunová. Našli jsme ji a vrátili zpět knihovníkovi a za to vděčíme našem věrným přátelům – příšerám z lesa. Už jsme odcházeli jsme na autobus a asi v polovině cesty začala Nene téct krev z nosu. No a tak jsme si mysleli, že ti co na Nene čekali budou muset jet pozdějším autobusem. Ale ne ostatním ten autobus ujel taky, protože je zlej. No čekali jsme všichni na další autobus který nás viděl, ale přesto ujel taky. Tak už nám to přišlo divné a tak Brzda zavolal n české dráhy, kde nám řekli, že by měl jet vlak. A tak jsme šli počkat na vlak. Samozřejmě už jsme měli asi 2 hodiny zpoždění. No 15 min jsme čekali a potom Kolečko řekl, že si myslí, že ten vlak nepojede. No samozřejmě všichni dostali záchvat smíchu. Potom na té autobusové zastávce zastavil autobus, který se vydával za vlak a tak jsme se dozvěděli, že autobus je vlak a jeli jsme tedy tím autobusem. Potom jsme nasedli na další autobus a potom na vlak a potom ještě na jeden vlak a potom do rychlíku z Prahy do Plzně. Do Plzně jsme dojeli v pořádku. Sice s dvouhodinovým zpožděním, ale přece jen. Nu byly to vyvedené podzimky