Zapsala Áňa
Na začátku července se celý oddíl Sirius, přenesl daleko daleko do minulosti. Přenesl se do doby, kdy lidé poprvé objevili oheň, kdy neexistovala elektřina, internet nebo vůbec města, přenesli se do pravěku.
Hned na začátku jsme se ocitli v kmeni vedeným mocným náčelníkem T’Challa. Život v kmeni se zdál být obyčejný a normální. Až do chvíle, kdy zmizel jeden z mlaďochů, jménem Tumam. Jediná stopa, která zbyla po jeho zmizení, byl zelenomodrý smradlavý sliz, který utkvěl na kameni u jeho stanu. Od té chvíle začaly věci nabírat úplně jiného směru pro celý kmen. Postupem času se začali ztrácet další a další lidé a jediné, co po nich vždy zbylo, byl zelenomodrý smradlavý sliz. Nikdo nevěděl, kam a proč se lidé ztrácejí, všichni ale věděli, že je třeba je najít. A tak to začalo.
Od začátku tábora se děti pod vedením mlaďochů z kmene snažily zjistit proč, kdo, a kam, unáší členy kmene a přitom se snažily v kmeni žít tak normálně, jak jen to šlo.
Hned druhý den náš tábor navštívili záchranáři, od kterých se děti mohly naučit mnoho věcí jako například co dělat, když budou svědky autonehody, kdy a jak správně resuscitovat nebo jak rozpoznat různé nemoci. Jelikož jsme ale byli v pravěku, jídlo si tentýž den musely děti nalovit, a tak se vydaly na lov sobů. Byla to dřina, ale každý tým ulovil alespoň dva soby, ačkoliv není sob, jako sob.
Abychom nezmrzli a abychom si mohli zazpívat, chtěli jsme si večer rozdělat oheň. Jediný háček byl v tom, že v pravěku přece nebyly zápalky ani pepo ani papír, a tak se každý musel po svém popasovat s tím, jak rozdělá oheň. Pokud děti nebyly vynalézavější, měly dvě možnosti a to buď rozdělat oheň křesadlem nebo si přinést žhavé uhlíky z velkého ohniště a oheň rozfoukat, což se i nakonec stalo tím nejčastějším zdrojem ohně.
Samozřejmě jako správní skauti jsme chtěli, aby se toho děti na táboře co nejvíce naučily a tak si mohly vybrat činnosti, tzv. Padawany, které by se chtěli naučit. Patřilo tam například vaření, stavění přístřešku, focení, lukostřelba nebo landart. Nejedno dítě bylo nadšeno svou vybranou aktivitou.
Kromě celotáborové hry a Padawanů děti ale během tábora zažily mnoho dalších věcí, jako bylo například skládání slibu nebo speciální show Vedoucí Siria, co vědí, vědí něco, pojďme to zjistit nebo den, kdy se nejstarší družina skautů měla pohybovat po lese bez toho, aby je mladší skauti vyfotili, ale měli úkoly na seznamu, které museli splnit, a tak to schovávání nebylo úplně jednoduché. A nejmladší družina našeho oddílu, Fénix, ten samý den natáčela videoklip spolu z některými z vedoucích.
Co by to ale bylo za tábor, kde byste se pár nocí nevyspali… Kvůli noční hře s jiným oddílem nebo kvůli přepadu jiného oddílu, který se konal dvě noci za sebou, kdy první den byli vysláni mladí roveři a druhý den skupina skautek vedena jednou roverkou. Samozřejmě jsme při přepadu zažili spoustu strachu a adrenalinu, když někteří bosi honili přepad po louce nebo k zemi sráželi členy svého vlastního oddílu. Bohužel z naší strany nebyl přepad úspěšný. Naštěstí jsme si hned další den mohli zlepšit náladu extrémním závodem zvaným Třebouň Run, do kterého se zapojily i dva přátelské oddíly, se kterými jsme si před závodem dokonce zatancovali kmenový tanec.
Po dvou týdnech všech těchto zábavných aktivit, nočních hlídek, služeb v kuchyni a zpívání u ohně jsme ukončili celotáborovou hru objevením příšery, záchranou unesených členů kmene a následným zahnáním a zabitím příšery, při jejímž procesu mohly děti být svědky kouzelné ohnivé show šamana, který svým umem zahnal a zabil strašlivou příšeru, bohužel i on i náčelník padl rukou člena nevzdělaného kmene Křiklounů a tak se novým náčelníkem stala náčelníkova sestra Bhaka.
Na konec jsme celý tábor ukončili závěrečným ohněm, u kterého jsme všechny děti i vedoucí obdarovali malovanými kameny a památečními kartami s obrázkem. Pak se zpívalo, hrálo na kytaru, předváděly se scénky a vystoupení, které secvičily děti spolu s vedoucími. A tak jsme si všichni užili těch čtrnáct dní v pravěku a s úsměvy na tváři, spokojení, šťastní, ale i vyčerpaní jsme odjeli domů do našich měkkých postelí.
